tlustý příd. (2. st. tlustší) 1. mající určitou tloušťku (ve význ. 1); silný 5: deska 5 cm tlustá; jak je t. led? 2. mající značnou tloušťku (ve význ. 1); silný 5 (op. tenký 1, slabý 5): t-á zeď; t-é prkno; t-é sklo brýlí; t-á látka; t-á kniha objemná, mnohostránková; t-é měšce (Wint.) nadité, nabité penězi; krajíc s t-ou vrstvou másla; t-á šňůra; t-á čára; ob. mít t. krk vole, strumu; zř. t-é buchty (Ner.); ♦ máš t-é sklo (hovor. expr.) zacláníš; leze nám t-é do tenkého (Boj., expr.) začíná nám být zle, začínáme trpět bídou; řidč. expr. vzít něco za t. konec nesprávně pojmout; anat. t-é střevo dolní část střeva obvykle většího průsvitu; hist. t-é groše příležitostně ražené u nás ve 14. až 15. stol., silnější než běžné 3. mající na těle mnoho, nadmíru tuku, masa; silný 5 (op. slabý 5, štíhlý, hubený 1): t-á panička tělnatá, zavalitá, otylá; t. obličej kulatý; t-é ruce buclaté, baculaté; t-á husa tučná, hodně vykrmená; voj. slang. t-á berta (za 1. svět. války) houfnice ráže 42 cm z Kruppových závodů; bot. muchomůrka t-á 4. (o mase) tukem (silně) prorostlý; tučný (op. libový): t-é vepřové 5. poněk. zast. expr. oplzlý, necudný, nestydatý 1, obscénní: t-é dvojsmysly (O. Schein.); t-é čili mužské anekdoty (K. Čap.); t-á lež (Wint.) nestoudná; t-é slovo obhroublé, silné, hrubé †6. (o zvuku) silně a zprav. hluboce znějící, silný 8, hlasitý (op. tenký 2): t. bas (Havl.) hluboký; hlas co možná nejvyšší a nejtlustší (Wint.); — zpodst. tlusté, -ho s. tlusté maso: t. od šunky; → přísl. k 1, 2, 5, 6 tlustě (*tlusto Jir.): jak t. nanést barvu? silně; – t. namazaný krajíc silně; t. podtrhnout; sednička t. obložená roštím (Rais) silnou vrstvou; – řidč. poněk. zast. expr. t. lhát (Hol.) nestydatě; – zast. pravit důstojně a t. (Hol.) hlubokým hlasem