tmavý příd. (2. st. tmavší) temný 2, 1, 3-6 1. (o barvě) mající odstín větší intenzity; (o předmětu) mající barvu takového odstínu n. blížící se téměř černé (op. světlý 1): sytá t-á barva; t. odstín fialové barvy; – t-á snědá pleť; t-é oči; t-é šaty; obléci se do tmavého (zpodst.) do tmavých (popř. černých) šatů; t. chléb; t-é pivo černé; potrav. t-á tlačenka krevní 2. mající nedostatek světla, ponořený do tmy (op. světlý 2, jasný 1): t-á noc; t-á chodba; t. les hluboký; kniž. ve spoj. (věrný ap.) až do hrobu t-ého do smrti, navždy; les. řidč. t-á seč clonná 3. řidč. (o hlase, zvuku) hluboce, dušeně znějící (op. jasný 2): t. vážný hlas (Nechv.); t-é dunění (Vrchl.) 4. kniž. chmurný 2, pochmurný 3, ponurý 2, bezútěšný 3, nevlídný: v noci přijdou t-é myšlenky (Kosm.); pod tíží t-ch let (Břez.) 5. kniž. nezřetelný, neurčitý, nejasný 4, záhadný, tajemný 1: t-á záhada (Šmil.); t-á budoucnost osudu (Havl.) *6. kniž. zmatený, pomatený 2; zaostalý, tmářský: t. rozum (Nejedlý); svítá i v hlavách nejtmavších (Mach.) nejméně osvícených, vzdělaných; — zpodst. tmavo, -a s. řidč. kniž. temno 1, temnota, tmavost: bílé věže nad tmavem stromoví (Rais); noci t. (Klášt.); → přísl. k 1, 4 tmavě: t. šedé mračno; t. oblečený; – přen. kniž. okno t. mlčelo (Pujm.) pochmurně; k 2, 4 tmavo řidč.: je zimavo, t. a mživo (Slád.); je t. jako v hrobu (Ner.); – kniž. v chorém srdci t. (Heyd.) smutno; → podst. k 1, 2 tmavost, -i ž. temnost 1: t. vlasů; – řidč. t. skal (Konr.)