trest, -u m. (6. j. -u) odplata za provinění postihující provinilce zprav. něj. újmou: spravedlivý, přísný, těžký t.; zasloužit, odpykat si t.; neujde trestu; t. ho stihne, nemine odplata; uniknout trestu; být z trestu přeložen; výše trestu; zmírnění, prominutí trestu; propadnout trestu (V. Mrš.); uložit něco pod přísným trestem; zákaz vycházet pod trestem smrti; nedám se bez trestu urážet; to by byl pro mne t. něco velmi nepříjemného; kluk nesmí za t. jít do kina; hovor. za t. jim také nic nepovíme na oplátku; psát t. písemné cvičení uložené (ve škole) za trest; círk. tresty časné i věčné; práv. újma za spáchané provinění: t. na svobodě; t. odnětí svobody; peněžitý, majetkový t.; t. smrti; t. disciplinární, pořádkový, soudní; ukládat t.; odsoudit k trestu; přijímat t.; → expr. zdrob. trestíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) (*trestek, -tku Koll.) m.: odsedět si nějaký ten t. (Neum.)