trestný příd. 1. (o něj. činu ap.) zasluhující trest, potrestání; (o člověku) podrobený, podléhající trestu: t-é jednání; nedělej to, je to t-é; řidč. t. skutek kriminální; práv. t. čin způsobující poškození n. ohrožení společnosti; osoba je t-á, spáchala-li t. čin 2. určený k trestání; souvisící s prováděním trestu: t-á výprava; t-á ulice (Jir.) práčata (zast.), šilink II (zast.), ulice (hist.); – t. kop volný přímý kop (sport.); sport. t. bod (při někt. hrách, soutěžení, závodění) přičítaný soutěžícím, hráči k tíži; t-é střílení (v ledním hokeji) ukládané za hrubý přestupek v situaci, z níž mohlo být dosaženo branky; t-é území (v někt. míčových hrách) pokutové; t-á lavice (zvl. v ledním hokeji) pro vyloučené hráče; → podst. trestnost, -i ž.: práv. zánik t-i; t. činu; – t. pachatele