tudíž sp. a přísl. I. sp. souřadicí kniž. a poněk. zast. vyjadřuje, co vyplývá z děje n. z faktu předcházející věty jako jejich následek, důsledek; proto 1, tedy, tak: Kramolna je malé místo, sestávající z několika stavení, a t. žádného rychtáře tam není (Něm.); popuzovala se, že to česká bohoslužba, a t. kacířská (Jir.) II. přísl. †1. na tomto místě, zde, tu I 1: musiv se vrátiti do Rataje, t. zemřel (Tomek) †2. v tom okamžiku, tehdy, tu I 4: vrazil třízubec do země, a t. vyskočil z ní bojovný kůň (Koll.)