tudy (†tudyž) zájm. přísl. a sp. I. zájm. přísl. 1. (směrově) tím místem, prostorem, tou cestou, tím směrem, na kt. ukazuji: t. chodí málokdo; cesta vede t.; jděte t.; souvztažně kudy — tudy (zast. kudyž — tudyž ČČM) všude: kudy chodí, t. pláče; kudy chodím, t. na vás myslím (Rais); zast. jel kudy t. (Erb.) nazdařbůh, cestou necestou; hovor. t. na to! tak to je (bylo) 2. nář. zde 1, tady I 1: pracoval tam a t. (Prav.) II. sp. souřadicí (a) tudy zast. vyjadřuje, co vyplývá z děje n. z faktu předcházející věty jako jejich následek, důsledek, a tak: ten den měl modrý frak, a t. mu to ještě lépe slušelo (Něm.); a t. mi nezbývá nic jiného, nežli abych... (Tyl aj.); postavit se proti proudu je zajisté těžší, a tudyž většího ducha vyžadující než... (Ner.)