tvor, -a, zř. -u m. (4. j. -a, zř. tvor, 1. mn. -rové, zř. -ři, -ry) bytost 1 (člověk n. zvíře), stvoření 1: myslící t.; člověk je t. společenský; nikde živého tvora (Jir.); prapodivní t-ové (Mach.); tvoři jako my (Ner.); expr. ženský t. (Ner.) žena; sloužící t. (Zey.) služka; ty jsi hrozný t.!; v poněk. zast. ust. spoj. němý t. (Něm., Heyd.) zvíře; zř. jsou to (oslové) bídné tvory (Ner.); (považovat ženu) za tvor bezcitný (Svět.); expr. zdrob. tvoreček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (zř. a zast. tvorek Vach., tvůrek Mach., -rka, *tvořík, -a, Ner.) m.: nepatrný, malý t.; přítulný domácí t.; expr. zbožňovala opeřence a chlupáče a všechny boží t-y (Vanč.) zvířátka; t. ještě nenarozený (Her.) (o děťátku); †tvor, -u m. výtvor, dílo 1: pohřížiti se ve tvory spisovatele (Tyl); tupit ženu, bohů luzný t. (Zey.)