tyč, -e ž. delší sloupkovitý předmět často zaobleného průřezu, zprav. ze dřeva n. z kovu, sloužící nejč. jako držadlo, opěra n. vzpěra: dřevěná, ocelová, skleněná, bambusová t.; opěrné tyče mladých stromků; chmelová t. na vedení chmele; telegrafní tyče; vytrhnout t. z plotu; odstrkovat loď tyčí bidlem; branková t.; člověk jako tyč (též tyčka, bidlo) vysoký, hubený; tech. t. nosná, ozubená, pístní, rozvodová, vodicí, vrtná; horn. brázdicí t. otáčivá pracovní součást brázdicího stroje; les. dlouhé užitkové dříví, mající u silnějšího konce 7-14 cm v průměru; sport. skok o tyči (v lehké atletice) při kt. se atlet odráží do výšky před laťkou pomocí dlouhé lehké tyče; těl. t. ke šplhu; t. k prostným; → zdrob. tyčka v. t., tyčinka v. t.