tykadlo, -a s. (2. mn. -del) 1. hmatový ústroj na hlavě někt. malých živočichů v podobě pohyblivých výčnělků: hlemýžd vystrkuje t-a; brouci se dotýkají t-y; přen. t-a jeřábů (Drda); expr. policejní t-a (Čech) agenti ap.; zool. t-a párové hmatové ústrojí na hlavě členovců, měkkýšů a někt. obratlovců; voj. t-a miny krátké drátky minové rozbušky vyčnívající z miny; tech. řidč. čidlo 2. kniž. jemná smyslová schopnost, zvl. pozorovací postřeh: mít pro něco t-a; jemná t-a srdce (Glaz.); napnout všechna t-a rozumu (Merh.); obchod má nejjemnější t-a pro potřeby lidské (Ner.); → zdrob., též expr., tykadélko, -a s. (6. mn. -ách)