typický (*typičný Čap.-Ch., A. Mrš.) příd. 1. mající vlastnosti typu (ve význ. 1), jevící se jako typ: t. básník české dekadence; t. měšťák; je to t. kantor; t-á herecká osobnost 2. vyjadřující vůbec význačné vlastnosti někoho, něčeho; příznačný, charakteristický; mající zvláštní, osobitý ráz (ve význ. I 5); svérázný, osobitý 1: t-á vlastnost; t-á jihočeská krajina; t-á horská vesnice; jeho t-é gesto; t-é pohyby slepce; t. úsměv úslužného obchodníka; t-é spojení slov; t. doklad; je pro něho t-é, že...; – t-é postavy Nerudových Povídek malostranských; t-é kresby; t-á vorařská mluva rázovitá; → přísl. typicky: t. se jevit, odlišovat; jeden z t. lidských znaků; t. slovanská tvář; – t. slabošský projev; t. smetanovská hudba; t. charakterizovat; → podst. typičnost (*typickost Lit. nov.), -i ž.: t. Balzacových postav; problém t-i v literatuře typického zobrazování; smysl pro t.; – t. krajiny