učiti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p., s inf., čemu, co) návodem a cvičením vést k získání něj. dovednosti, něj. návyku: u. dítě chodit, mluvit, správně vyslovovat; u. někoho tančit, hrát na klavír; u. dceru vařit; u. děti plavat; u. dcerku (zpívat) novou písničku; u. psa různým kouskům, různé kousky; u. dítě mýt si před jídlem ruce navykat; u. děti, aby slušně zdravily 2. (koho, 4. p., čemu; čemu) poučováním, radou, vzorem působit výchovně k vypěstování něj. vlastnosti, schopnosti ap.: u. smyslu pro odpovědnost; u. dítě pořádku navykat; u. lidi přemýšlet, všímat si přírody; u. mladé lidi, aby se nelekali těžkostí; u. novému způsobu myšlení; přen. zkušenost nás učí, že... 3. (koho, 4. p., čemu, co; koho, 4. p.; jak) výkladem a cvičením vést (zejm. ve škole n. školskými metodami) k získání znalosti něčeho, vědomostí z něj. oboru, vzdělávat v něčem; vyučovat: u. žáky čtení a psaní, číst a psát; učit násobilce, násobilku; u. syna ruštině, ruštinu; u. základům filosofie; – otec učil hocha sám; – na školách se tenkrát učilo po německu; začíná se u. novými metodami 4. (~; čemu; co) vykonávat takovou činnost z povolání, působit jako učitel; vyučovat: u. na (národní, střední) škole; učil dlouhá léta na venkově učiteloval (ob.); – u. matematice a fyzice, matematiku a fyziku 5. kniž. (co; čemu; koho, 4. p., čemu, co; ~) uvádět ve známost, šířit (něj. zásady, myšlenky), seznamovat někoho s něčím (s něj. zásadami, myšlenkami), často s úmyslem přesvědčit a získat stoupence: sofisté učili, že...; co učí poetika o sonetu (Vrchl.); církev učila, že jen v církvi je spasení (Z. Nej.); u. pravdu (Pal.) hlásat 2, u. dcerku pravdě "boží" (Jir.); náležitě a pravověrně u. (Vanč.); — učiti se dok. 1. (čemu; co) cvičením získávat něj. dovednost, něj. návyk: u. se zpívat, hrát na housle; u. se jezdit na kole; u. se různým cvikům, různé cviky 2. (čemu; ~) vypěstovávat si něj. vlastnost, schopnost ap. vůbec: dítě se musí u. pořádku, úctě k starším; u. se hospodařit; u. se kázni; u. se logicky uvažovat; ♦ chybami se člověk učí (přísloví) 3. (čemu; co; ~) soustavnou prací, cvičením si osvojovat, získávat znalost něčeho, vědomosti z něj. oboru, vzdělávat se v něčem: u. se pravopisu, pravopis; u. se němčině, němčinu; u. se německy; u. se nazpaměť; u. se básničce, básničku memorovat; u. se rýsovat; – u. se z knih, je zvyklý u. se nahlas; žáci se mají denně doma u.; neumí se u.; u. se na zkoušku; neučí se není ve škole pilný; špatně se učí neprospívá; ♦ učení mučení (pořek.) 4. (kým, ob. na koho) připravovat se na něj. povolání (zprav. na řemeslo): u. se zámečníkem; u. se na zpěvačku (Ner.) ○ předp. do-, do- se, na- (odna-, pona-), na- se (odna- se), od-, od- se, po-, po- se, pře-, pře- se, při-, při- se, vy-, vy- se, za-, za- se; → nás. učívati, učívati se (o) bez předp.