udeřiti dok. (3. mn. -í) uhodit 1-9 1. (koho, 4. p.) ranou, úderem zasáhnout: padající cihla udeřila chodce; u. koně bičem; strnul, jako by ho udeřil praštil; přen. expr. do očí prudce udeřilo světlo reflektoru 2. (čím do čeho, nač, oč) učinit něčím prudký pohyb s nárazem o něco, zprav. se slyšitelným, hlučným úderem: u. hlavou do zdi; u. holí o zem praštit; kladivo udeřilo na kov; udeřil se pěstí do prsou, až to zadunělo; u. sokem v zápase o zem; u. knihou o stůl; ♦ u. (čast. uhodit, trefit) hřebík na hlavičku; udeřila (čast. padla, přišla) kosa na kámen 3. (nač, do čeho) úderem něco rozezvučet: u. na gong; u. do kláves, do strun; u. do bubnů; u. na poplach, zprav. přen. upozornit na hrozící nebezpečí vůbec; u. na správnou strunu, přen. zvolit vhodný, správný způsob, tón řeči 4. (do koho, čeho) (o blesku) zasáhnout (koho, co): blesk, hrom udeřil do stavení, do sekáčů na poli; neos. někde udeřilo 5. vydat (silný) zvuk, úder; zaznít; řidč. (co) (o hodinách) údery udat, oznámit (čas); odbít 1: zvon udeřil; činely břeskně udeřily; z dálky udeřila dělová rána; – řidč. hodiny udeřily půlnoc 6. být oznámen údery hodin; odbít 2: na věži udeřily dvě hodiny; přijít udeřením sedmé (Šmil.) úderem, přesně v sedm; ♦ udeřila (naše) hodina přišla rozhodná chvíle; ví, kolik udeřilo (čast. uhodilo) na čem je 7. (na koho, co) podniknout, provést prudký útok, úder; napadnout 1, přepadnout 1 (koho, co), zaútočit; expr. (na koho) rázně se obrátit (řečí): u. na nepřítele zaútočit; vojsko udeřilo na tvrz; u. proti rozvratníkům; – expr. udeřil na mne (otázkou) naléhavě (překvapivě) se zeptal 8. (o něčem nepříznivém) náhle začít, nastat: udeřily mrazy; až udeří vedra; udeřil hlad 9. řidč. (nač) objevit 1, nalézt II 1 (co), přijít 6 (nač): u. na stopu (Baar) *10. expr. (čím) nechat 5 (čeho), praštit 3 (s čím): lidé udeřili prací (Vanč.); — udeřiti se dok. (do čeho; oč) prudce narazit na něco; uhodit se I, praštit se: upadla a udeřila se do kolena; u. se o hranu stolu narazit se