ujec, ujce m. 1. (též *ujka, -y, Hol., sloven. ujko, -a, Jir., *uj, -e, Lum.) zast. a nář. strýc ze strany matky (Havl., Hol., Kosm.) 2. nář. venkovský muž, soused: seděl tam starý u. a chytal ryby (Mah.) 3. nář. výr (A. Mrš.); → zdrob. k 1 ujček, uječek, -čka m.