ulice, -e ž. 1. cesta mezi domy, zvl. ve městě: hlavní u.; příčná u.; slepá u.; Spálená u. (v Praze); u. Boženy Němcové; u. Na čihadle; prodávat, čepovat pivo přes u-i pro spotřebitele mimo hostinec; octl se na u-i, přen. byl vypovězen z místa n. z bytu; v těch šatech nemůžeš na u-i, přen. na veřejnost; ust. spoj. muž z u. prostý občan; děvče z u. nevěstka; nesbírám peníze na u-i nevydělávám je lehko 2. lid 2, dav 1, veřejnost: celá u. o tom povídá; hněv u.; rudá u. (Včel.) 3. podlouhlý volný prostor mezi dvěma částmi něčeho, dvěma řadami něčeho: zástup se rozestoupil a vytvořil u-i; hist. někdejší krutý vojenský trest, běh mezi dvěma řadami vojáků, kteří trestaného bili; ulička, práčata (zast.); zdrob. k 1, 3 ulička, -y ž.: u. mezi domky, mezi ploty; Zlatá u. (v Praze); – u. mezi stany, mezi sedadly; ocitat se v slepé u-ce nemít východiska; hist. ulice 3; sport. u. při kopané vtipné prohození, přihrání míče mezi hráči: česká u.; expr. *uličička, -y ž. (Ner.)