uspěti dok. (3. mn. -ějí, rozk. -spěj, min. -spěl, podst. -spění, přech. min. -spěv) kniž. 1. (v čem; *s inf.) stačit s úspěchem něco vykonat; (~) mít úspěch: u. v konání, snažení; zř. přístav, jejž Němci neuspěli zničit (Pujm.); – při zkoušce neuspěl; příčiny, proč nemohlo u. úsilí našich architektů (Lit. nov.) 2. řidč. (s inf.) stačit někam dojít, dospět; (k čemu; kam) dospět vůbec: jen tak tak že uspěl dorazit až sem (H. Dvoř.); – noc uspěla k ránu (Glaz.); má šest tříd gymnasia, dál neuspěl *3. (komu) utéci 1, uniknout 1: aby neuspěl (zloděj) takové ženské, jíž ještě sukně v běhu překážejí (Šlej.); — ned. uspívati