uvnitř přísl. a předl. I. (též *uvnitřku Opol.) přísl. 1. ve vnitřku; vevnitř (op. zevně, vně, zvenčí, venku): šálek u. pozlacený; plášť s kožešinou u.; nevím, jak to tam vypadá, nebyl jsem u. v místnosti, v budově ap.; u. bylo ticho 2. v mysli, v nitru, v duchu; vnitřně: u. se chvěla úzkostí; člověk u. spokojený; jen když jsme (národ) u. zdrávi (Ner.) *3. dovnitř: vstoupil u. (Něm.) II. předl. s 2. p. ve vnitřku; vevnitř: u. domu; u. těla; u. státu; boj dvou konkurenčních skupin u. jedné třídy (Fuč.)