uznati dok. 1. (co, co zač) vlastním uvážením, posouzením dojít k něj. závěru, rozhodnutí (zprav. o něčem, co se má učinit): konečně uznal, že se s tím musí něco podniknout; udělat, rozdělit něco podle vlastního uznání; dělej, jak sám uznáš; u. něco za možné, za správné, za platné; neuznal za vhodné sdělit mi to; ust. spoj. udělám, co uznám za dobré k čemu se rozhodnu; neuznat někoho za hodna slova, pohledu ani na něho nepromluvit, nepodívat se 2. (co) vlastním uvážením dojít (zprav. po jistém zdráhání, váhání) k souhlasu s míněním někoho jiného o něčem a prohlásit to: u. svou chybu, vinu přiznat, připustit; musíš u., že mám pravdu připustit; uznejte sami, že to tak dál nejde; nemohl neuznat, že...; ob. ti se plácli přes kapsu, to se zase musí u.!; obch., úč. u. fakturu akceptovat, dát souhlas k proplacení; u. účet psát (účtu) k dobru, ve prospěch 3. (co; koho, 4. p., zač, čím) vzít se souhlasem na vědomí, popř. pravoplatně potvrdit existenci něčeho, ustavení někoho v něj. funkci; (koho, co čím, zač; zast. ~) rozhodnutím úředního rázu prohlásit o někom, něčem urč. okolnost za schválenou: u. něčí námitky, důvody; rozhodčí gól pro ofsajd neuznal; u. nové hranice, nově vzniklý stát de jure; uznání samostatnosti; hlasy uznané při volbě za platné; u. otcovství; uznali ho za krále; u. nejstaršího za náčelníka; zast. císař ho uznal knížetem (Jir.); – obžalovaný byl uznán vinným; lékař ho (nemocného) neuznal práce neschopným; u. dítě za své; zast. (učení a svědomití mužové) uznali proti tobě (Jir.) rozhodli; zeměd. přezkoušet a prohlásit za hodnotné: u. sadbu, chov; práv. u. právem prohlásit za právo, deklaratorním způsobem rozhodnout 4. (co) příznivě něco zhodnotit, přiznat něčemu značnou hodnotu, velký význam; ocenit 3: u. něčí zásluhy, snahu, talent; u. s vděčností matčinu práci; nikdo neuzná, jaká to byla práce! †5. poznat: uznal v tom trest za hřích svůj (Pal.); — ned. uznávati