váš (vaše ž. a s.) zájm. přivl. (skloňuje se jako náš) k vy (v dopisech píšeme zprav. Váš) 1. patřící, náležející skupině osob, k níž se v řeči obracíme, n. osobě, jíž vykáme; od této skupiny osob n. od této osoby pocházející; takový, kt. skupina oslovovaných n. oslovená osoba má v majetku, ve vlastnictví, v držení: vaše chata, zahrada; to je váš pes; vaše knihovna; váš byt; za vašeho předsednictví se to nevyřešilo; dopis přišel za vaší nepřítomnosti; váš dopis který je vám adresován i který jste vy napsal; to je váš stůl? u něhož obvykle sedíte; budou hledat vaše stopy; stalo se to před vašima očima?; páni potřebovali jen vaše ruce; vaše požadavky; vaše přání; vaše povolání; ♦ to není vaše věc to se vás netýká, tím se nemusíte zabývat; ob. naše kráva se napila z vaší louže (o velmi vzdáleném příbuzenství) 2. vyjadřuje jiný než vlastnický, zprav. však blízký, těsný vztah k této skupině osob n. osobě: vaše rodné město; vaše vlast; vaše lesy; vaše továrny, vaše dílna; – vaši rodiče, vaše děti, vaši přátelé; kdepak je vaše Eva?; vaši herci; – vždyť to je váš člověk smýšlející stejně jako vy; vaše poměry není možno srovnávat s našimi; (v dopise před podpisem:) Váš Jan; často expr. vyjadřuje opovržení, nevoli n. ironii: dejte mně pokoj s (tím) vaším Martinem!; nechte si vaši chválu; skutečně lépe básním než ten váš Svoboda (Ner.); – v oficiálním oslovení představitelů vlád, růz. hodnostářů ap. (zvl. v mezinár. styku), v titulech historické povahy (panovníků, šlechticů): Vaše Veličenstvo; Vaše Excelence; Vaše královská Milost; Vaše Jasnost; Vaše Magnificence; Vaše Eminence; ♦ ob. po vašem, podle vašeho podle vašeho přání, rozhodnutí, návrhu: nemusí být vždycky po vašem; – zast. naše vaše druh hazardní karetní hry, farao; — zpodst. vaše, -ho s., čast. vaši, -ch m. mn. ob. vaše stavení, vaše hospodářství, váš dům: před vašima se zastavil; jeli kolem vašeho, okolo vašich; sraz bude u vašich u vašeho domu; — zpodst. vaši, -ch m. mn. ob. vaši n. tvoji rodiče, sourozenci a vůbec domácí lidé; vaše n. tvá rodina; vaši lidé, příslušníci, stoupenci: co dělají vaši?; řekni vašim, aby se u nás zastavili; co vaši pro tebe naspořili, všechno se vydalo (Preis.); vaši to dovedou líp než naši; — zpodst. váš, vašeho m. (vaše, -í ž.) ob. váš manžel (vaše žena): kde máte (toho) vašeho?; (ta) vaše se ještě nevrátila?; řekněte vašemu, ať dělá, nebo nám ujede vlak (Poláč.)