vášeň, -šně ž. 1. prudké citové hnutí mysli, zprav. rozumem nekontrolované: být zaslepen vášní; hlas se zbarvil vášní (Olb.); klidný výraz, prostý všech vášní; prosím, by bez vášně byl každý vyslechnut (Vrchl.) nestranně; ust. spoj. slepá v., slepé vášně; ♦ expr. kam tě vede slepá v. co tě to napadá, to se mýlíš 2. prudká, zvl. milostná náklonnost; láska 2, vášnivost 2: prudce vzplanuvší v. k někomu; šílená v. (muže) k ní denně vzrůstala (Svět.); zamilovat si někoho s celou vášní 3. prudká touha po něčem, silná záliba v něčem; silná zaujatost něčím, pro něco; náruživost 2, vášnivost 2; předmět této touhy, záliby: v. po poznání; sběratelská, houbařská, kreslířská, čtenářská v. záliba; propadnout pytlácké vášni; alkoholik, otrok své vášně; vystříhat se vášní; pracovat s opravdovou vášní nadšením, zápalem; – její vášní bylo divadlo jejím koníčkem; dceruška se stala jeho jedinou vášní; → expr. zdrob. vášnička (*vášeňka Weiss), -y ž.