váhati (†váhati se Šaf., Vrchl. aj.) ned. 1. být nerozhodný; rozpakovat se, kolísat 5: neustále váhá a rozmýšlí se; neváhal kárat nedostatky; učinit něco bez váhání okolků, průtahů: neváhat ani minutu 2. (s čím; ~) nerozhodně odkládat (něj. čin); otálet 1: v. se zpáteční cestou; v. s odpovědí; v. s opravou budovy; naschvál váhala v průjezdě (Svět.) zůstávala, prodlévala ○ předp. za-; → nás. váhávati (o) bez předp.