válečný (†váleční Havl., Sab. aj.) příd. k válka 1. týkající se války: v-é události; v-é období (op. mírové); v-é tažení; v-á výprava vojenská; v-é hrůzy; v-á vřava bitevní; v. hrdina; v-í zajatci; v-í uprchlíci utečenci (práv.); v. invalida; v. kříž vojenské vyznamenání; v. průmysl zabývající se výrobou zbraní a vůbec prostředků potřebných k vedení války; v-é zisky; v. zbohatlík; v-á propaganda podněcující k válce; (za války) podněcující k nejvyššímu vypětí; publ. v. štváč; v-é filmy, romány zobrazující (zvl. 1. a 2. světovou) válku; indiánské v-é tance; ♦ být na v-é noze s někým v nepřátelství; vykopat v-ou sekeru zahájit boj, spor; tlouci na v. buben štvát do války, hrozit válkou; voj. v. plán souhrnný plán vedení války; v. materiál potřebný k vedení války, zvl. výstroj a výzbroj armády; v. potenciál souhrn všech možností státu k vedení války; v. deník obsahující záznamy o průběhu bojové činnosti, vedený náčelníkem štábu; v-á škola (u nás dř.) vychovávající vyšší vojenské velitele; v-á hra řešení bojových situací na mapách n. maketách terénu (jako součást velitelského výcviku); v-á loď; v-é loďstvo; hist. voj. v. vůz používaný k boji (např. husitský); práv. v-é právo normy mezinárodního práva týkající se vedení války; v. stav zrušení mírového poměru mezi dvěma n. více státy; v-á náhrada reparace 1; v-á půjčka na přípravu n. vedení války (získávaná státem od občanů); v-á zrada zločinné jednání ve prospěch nepřátelské moci; v. sňatek se zkráceným řízením uzavřený před odchodem ženicha na vojnu, popř. i v jeho nepřítomnosti; mezinár. práv. v. zločin zločin proti míru, zločin proti lidskosti; porušení úmluv týkajících se ozbrojených konfliktů (např. předpisů o raněných, o zajatcích); v. zločinec kdo se dopustil válečného zločinu; v. kontraband; hist. práv. v-á kontribuce; veř. spr. v. poškozenec; hist. v. komunismus; med. v-á chirurgie zabývající se zraněními utrpěnými ve válce 2. vyráběný za války, z náhražkových surovin, a proto zprav. špatné jakosti; podřadný, náhražkový: v. chléb; v-é mýdlo; v-á látka †3. bojující ve válce, válčící: v. lid (Wint., Vanč.); v-á obec (Jir.) †4. výbojný, bojovný 2: v-á odpověď císaři ode pana Zdeňka (Pal.); — zpodst. válečná, -é ž. společenská hra v kuželky (Čech, Olb.); → přísl. k 1, 2, 4 válečně: v. důležitý objekt; v. se srazit (Ner., Z. Nej.); – v. skromná (večeře) (Čap.-Ch.); – psaly listy velmi v. (Čes. pol.) bojovně; → podst. *válečnost, -i ž.: udatnost a v. (Pal.) statečnost, bojovnost