válka, -y ž. (2. mn. -lek) 1. stav nepřátelství projevující se organizovaným, ozbrojeným bojem mezi dvěma n. více státy, národy, popř. (i uvnitř státu) mezi společenskými třídami, skupinami ap.: imperialistická, národně osvobozenecká v.; útočné, obranné války; místní, lokální v.; světová v.; občanská v.; náboženské, dynastické války; svatá v.; začít, vypovědět (zast. opovědět Pal.), vyhlásit válku; vypukla v.; vstoupit do války; vést válku; padnout ve válce; země zpustošená válkou; nesmyslnost válek; atomová, letecká, chemická, bakteriologická v.; námořní, ponorková v.; Hitlerův plán "bleskové války" (Gottw.); ministerstvo války (v některých zemích); přen. vypovědět válku nepořádkům rázně proti nim vystoupit; vést válku nervů působit na protivníka morálně, stálým znepokojováním; staří vozkové, s nimiž vedl války a s nimiž se vždy znovu smiřoval (Vanč.) hádal se, přel se; voj. totální v.; preventivní v.; poziční, zákopová v.; hist. (první, druhá) světová v.; Velká vlastenecká v.; třicetiletá v.; napoleonské války; selská v.; punské války; opiová v. 2. takový boj vedený nevojenskými prostředky: hospodářská, obchodní v.; publ. studená v.; ekon. celní v. odvetná celní opatření po zvýšení dovozních cel druhým státem 3. expr. svár, spor, rozepře, boj 2: domácí války; časté války mezi manželi hádky; papírová v. (též vojna) písemně vedená polemika; klukovské války rvačky, pračky