vézti ned. (1. j. vezu, rozk. vez, min. vezl, trp. vezen) (koho, co) dopravním prostředkem dopravovat: v. nemocného sanitkou do nemocnice; vozy vezou uhlí; v. obilí do stodoly; vezl si domů pěkný výdělek přivážel; bylo mu, jako by ho vezli na popravu (Wint.) odváželi; — vézti se ned. 1. (~; v čem, čím; na čem) jet dopravním prostředkem: někteří šli pěšky, jiní se vezli; ve voze se vezlo pět lidí; vezl se autem; vezli se na valníku; řidč. v. se v (řidč. na Svět.) kočáře 2. (~; po čem) pohybovat se, šinout se po povrchu něčeho: v. se po skluzavce, po zábradlí klouzat; uklouznout a v. se po zádech; ruka zpět se veze (Ner.) 3. hovor. expr. (~; s kým, čím) být účasten něčeho (zprav. nepříjemného) bez vlastní viny, zásluhy: vedoucí udělá chybu a ostatní se s ním vezou trpí tím, jsou voláni k odpovědnosti, trestáni; chytí tě za slovo a už se vezeš (Zápot.) ○ předp. do-, na-, na- se, od- (pood-), po- (popo-), po- se, pro-, pro- se, pře-, při-, roz-, s-, s- se, u-, u- se, vy-, za-