výbuch, -u m. (6. mn. -ších) 1. prudké uvolnění energie doprovázené tvorbou přehřátých, silně stlačených plynů; prudká expanze plynů n. páry vůbec; exploze; hluk, rána tím způsobená; detonace: v. trhaviny, plynu; v. uhelného prachu; v. v dolech; v. parního kotle; – ozval se mocný v.; ohlušující, hromový v.; přen. jiskřivé v-y slov (Šal.); v. potlesku; odb. chemický, atomový, termonukleární v. způsobený chemickou n. jadernou reakcí; geol. sopečný v. erupce 2. řidč. hlučná rána, bouchnutí, bouchání vůbec: ozvaly se v-y zátek 3. prudký, bouřlivý projev něčeho; náhlý počátek něj. bouřlivého děje: v. žárlivosti; v-y smíchu, nadšení; malomocné v-y vzteku návaly; – revoluční v.; v. třicetileté války (Bass)