výhra, -y ž. (2. mn. -her) (op. prohra 1) 1. vítězství, zdar, úspěch (ve hře i jinak): v. v kartách, v kopané; nečekaná v.; – v. proletariátu a prohra buržoazie; to místo je pro ni v.; všecko vsadil na výhru; ♦ mít výhru (čast. vítězství) v kapse zajištěnou 2. částka n. předmět získaný ve hře, při slosování, sázení ap.: propít výhru z karet; hlavní v. připadá nalos č...; v. v loterii; shrábnout výhru; → expr. zdrob. výhřička, -y ž.