výslech, -u m. (6. mn. -ších) 1. zjišťování něj. skutečnosti otázkami, zprav. při soudním n. úředním jednání: v. obžalovaného, svědků, znalců; podrobit někoho křížovému v-u; přiznat při v-u vinu *2. vyslechnutí, poslouchání: v. odepříti muži podezřelému (Tyl) †3. slyšení, audience: hlásit se o v. (Choch.)