výsledek, -dku m. (6. mn. -dcích) 1. (též *výsled, -u, Hál.) to, co vzešlo z něj. činnosti, čeho se něj. činností dosáhlo: v. bádání, myšlení; pracovní, hospodářské v-y; v. voleb, soutěže; v. zápasu; zhodnotit v-y; dosáhnout lepších v-ů; mat. v. (početní operace) 2. poněk. zast. řidč. úspěch, zdar: v. se dostavil; touha po v-u; pracovat s v-em †3. následek, důsledek: to byl jen v. okamžitého rozhořčení (Pfleg.); → expr. zdrob. k 1 *výsledeček, -čku m. (Ner., Neum.)