věřitel, -e m. (věřitelka, -y, *věřitelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Klost., ž.) ten, kdo jinému něco půjčil (zprav. peníze) (op. dlužník 1): zaplatit v-ům dluhy; v. byl oprávněn dát do dražby pozemek; přen. budoucnost jest zatvrzelá v-ka (Šal.); úč. kdo poskytl úvěr, kreditor