vězení, -í s. 1. místnost n. budova, kde jsou drženi vězňové; žalář: vsadit, uvrhnout někoho do v.; propustit někoho z v.; zamřížovaná okna v.; podzemní v.; sedět ve v.; přen. carské Rusko, v. národů 2. trest na svobodě, trestní vazba (ve význ. 5): odsoudit někoho k jednoměsíčnímu v.; doživotní v.; v. zostřené postem; mít domácí v. zákaz vycházet z bytu, z domu; → expr. zdrob. k 1 *vězeníčko, -a s. (Staš.); — v. též vězeti