vševěd, -a, řidč. a poněk. zast. vševěda, -y (Hol.) m. (vševědka, -y ž., Jes.) kdo všechno ví: jako pravý v. musí všechno vidět, slyšet (Herb.); pohád. děd V.; vševěda, -y ž. řidč. pansofie: Komenského v.; *vševědec, -dce m. velmi všestranný vědec: nemůžeme předpokládat všeumělce a v-e (Lit. nov.); *vševědění, -í s. znalost všeho: (naučný slovník) opravdový poklad našeho v. (Pražák); hanl. diletantství a v. (Tvorba); vševědství, -í s. řidč. soubor vlastností vševěda, vědění o všem: v. a všudybylství (Sez.); vševědný příd. k vševěda; takový, kt. všechno ví, mající všestranné vědomosti; pansofický: Komenského v-é plány encyklopedické; – v-é sfingy (Bass); → přísl. *vševědně (Lid. nov.); vševědoucí (*-vědoucný Suš.) příd. takový, kt. všechno ví: má rozum, ale v. není (Rais); dovolávat se v-ch nebes (A. Mrš.); — zpodst. Vševědoucí, -ho m. náb. Bůh 1: modlit se k V-mu; → přísl. vševědoucně: v. se usmát; → podst. vševědoucnost, -i ž.: nikdo nemůže, leč by v-í nadán byl, udat... (Havl.); náb. v. boží