verš, -e m. (z lat.) 1. samostatná jednotka básnického rytmu tvořící uspořádaný zvukový celek: sloka o čtyřech verších; pětistopý v.; skandovat verše; lumírovský v.; přání, nápis ve verších; psát veršem; známý v. z Neumanna; musíš vzít z každého verše slovo, čekám... (Něm.) mluvit stručně; liter. časoměrný, přízvučný, slabičný, volný v.; jambický, trochejský, daktylský v. 2. mn. verše báseň 1, básně: Kniha veršů lyrických a smíšených (část Nerudovy bás. sbírky "Knihy veršů"): mít rád Seifertovy verše; básník recitující vlastní verše 3. nář. sloka písně: muziky dohrávaly poslední v. (Baar) 4. věta n. odstavec bible myšlenkově uzavřený, verset: žalobný v. z Písma (Jir.) 5. ob. expr. úsek spánku: odespat si nějaký ten v.; chasa už bude spát kolikátý v. (Jir.); tahat verše (Rais) chrápat 6. mysl. část sloky tetřevího tokání; → expr. zdrob. k 1, 2, 5 veršík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), veršíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — veršový příd. k 1, 2: v. rytmus, rým; v-á forma; – řidč. knížky v-é (Šal.) básnické; → přísl. *veršově: v. tvrdé libreto (Z. Nej.)