veslo, -a s. (2. mn. -sel) nástroj v podobě tyče lopatkovitě rozšířené, určený k pohánění člunů, dř. také velkých lodí: loďka s vesly; opřít se do vesel; být, stát u vesla řídit loď, přen. expr. být ve vedení něčeho, ve vládě, rozhodovat o něčem; kniž. ujmout se vesla, přen. vlády, rozhodování; ♦ bez vesla na moře se nepouštěj (pořek.) bez potřebných znalostí nic nedělej; mysl. noha vodního ptáka (s plovací blanou), kterou vesluje ve vodě; → zdrob. *veslíčko (Čap.-Ch.), *vesílko (Čel.), -a s.