vesnice, -e ž. 1. obec venkovského typu, nejč. s převahou zemědělského obyvatelstva; ves 1, dědina (kniž. a obl. mor.): typická česká v.; družstevní v.; vyrovnání v. s městem; unikání pracovních sil z vesnic do měst; přen. celá v. je přišla přivítat všichni obyvatelé vesnice; promluvila v ní v. (Olb.) projevily se u ní vesnické názory, způsoby; ust. spoj. potěmkinské v.; ♦ je to pro nás španělská vesnice něco úplně cizího; nevyznáme se v tom; vypadal jen vypálit sedm vesnic (Til.) zamračeně, hrozivě, zarputile 2. olympijská v. skupina budov určená k ubytování sportovců na olympijských hrách; → zdrob. k 1 vesnička, -y ž.: horská v.