veverka, -y ž. (2. mn. -rek) 1. (též *vever, -a m. 1. mn. -ové, Vrchl., Kubín) stromový hlodavec s dlouhým chvostnatým ocasem: rezavá, černá v.; v. šplhající po větvích; louská oříšky jako v.; je čilý, čiperný, mrštný jako v.; ♦ poněk. zast. ob. žert. to jsou verky na v-y něco nevídaného, spletitého, ale důmyslného (též iron.): zool. rod Sciurus: v. obecná †2. veverčina, veveřina: dušehřejka v-mi podšitá (Havl.) 3. co nějak veverku připomíná: potrav. malý kousek krátkého hovězího masa ze zadní čtvrti; zeměd. chmelařské nářadí na zavěšování chmelových drátků; → zdrob. k 1 veveřička, řidč. veverečka (Herb.), expr. *veverčička (Ner.), veveruška, -y ž.