vichr, -u (†vicher, -chru, Tyl, Něm. aj., zast. a nář. vichor, -u, Čech, Mrš. aj., vichorec, -rce, Č. Jeř.) m. 1. kniž. prudký, silný vítr; vichřice: mrazivý v.; zvedl se, strhl se v.; v. duje, burácí; prudký náraz vichru; strom vichrem povalený; letět rychlostí vichru (Zey.); přen. vichry hněvu (Vrchl.); v. osudu (Čech) 2. v slang. spoj. mít v. (čast. vítr) (z koho, čeho, před čím) mít strach, obavu: mít v. z kantora; mít v. před matematickou kónou (K. J. Ben.)