viděti ned. (3. mn. -í, rozk. viz, bud. uvidím, trp. viděn, přech. přít. vida) 1. mít schopnost vnímat zrakem, nebýt slepý: od narození nevidí; přestal v.; točí se mu hlava, nevidí; ♦ sotva na oči vidí je ospalý, unavený; fyziol. čípkové, tyčinkové vidění; barevné, stereoskopické vidění 2. (~; koho, co) vnímat zrakem; spatřovat 1; neos. je, bude v. je, nastane možnost vnímat zrakem: v. se, sebe v zrcadle; v. věci okolo sebe; v. tragédii, film; v. průvod oknem; v. Prahu jako na dlani; nevidí na cestu; bylo to hrozné vidění, všecko červené krví (Jir.); expr. peníze jsme od něho už nikdy neviděli nedostali; ani v. tě nechci hněvám se; – neos. z tohoto místa je dobře v.; nebylo ho v trávě ani v.; je tma, že není na tři kroky v.; ♦ v. Abraháma dožít se padesáti let; v. někoho, něco v pravém světle správně posuzovat; v. někoho, něco v jiném světle posuzovat jinak; pro stromy nevidět les pro podrobnosti, jednotlivosti nevidět celek n. věci důležité; to svět neviděl to je neslýchané; mít oči k vidění a uši k slyšení (bibl.); hovor. v. červeně být velmi rozčilen; v. vše černě být pesimista; v. vše v růžových barvách být optimista; nevidět pro oči nevnímat, co máme před očima; nemohu to ani v. je mi to protivné, nemám to rád; v. do někoho, něčeho znát dobře někoho, rozumět něčemu; v. někomu do myšlenek, až do duše, do žaludku, řidč. do ledví důkladně, skrz naskrz jej znát; v. někomu do kapsy, do hrnce znát jeho finanční, hmotné poměry; v. (až) za roh být prozíravý, předvídavý, všeho si všimnout; v. až na dno chápat podstatu věci; v. na někom, něčem každý chlup; viděl jim to na nose hned to spatřil, uhodl; vidí si jen (nevidí si ani) na špičku nosu má malý rozhled; nevidí si do úst, do pusy mluví nesmyslně, nepatřičně, neopatrně, neslušně 3. v. (koho, 4. p.), v. se (s kým) potkávat (se), setkávat se, scházet se (s kým): vidím ho každý den ráno; delší dobu jsme se s přáteli neviděli; rád vás vidím; znám ho od vidění 4. (co, koho) pozorovat 2, poznávat: stonal, všichni to na něm viděli; rád vidím, že už to děláte lépe; nedala na sobě nic v. znát; stále na mně něco vidíte; v. odcházet politika být svědkem jeho odchodu, pádu; – vidíš, vidíte má platnost upozorňující: vidíš, cos udělal; rozk. způsob viz (zkr. v.) má platnost odkazující: viz stranu 4 uvedené knihy; v ust. spoj. z toho je v., že... je patrno; (přijde) co nevidět brzy; dát se v. ukázat se, projevit se okázale štědrým: o svatbě se dali v.; ♦ na všem něco vidí nic se mu (jí) nelíbí; udělá, co jí na očích vidí vše podle jejího přání (i neprojeveného) 5. (koho, co) představovat si, vybavovat si: viděl v duchu svého starého učitele; vidí před sebou celý svůj život; vidí ji před sebou jako živou; hovor. expr. už tě vidím, jak to děláš nevěřím, že to budeš dělat 6. (koho, co v kom, čem) považovat 1, uznávat (za koho, co): viděli v něm nepřítele; v knihách viděl majetek 7. (co; ~) pronikat k podstatě něčeho; nazírat intuicí: v. zkoumaný jev v jeho vývoji; – v. do budoucnosti; básnické vidění skutečnosti; — viděti se ned. 1. (kde) představovat si, že se někde ocitáme: náhle se vidíme v krásném přístavu (Ner.); viděl se dvě hodiny cesty odtud; ♦ raději bych se viděla v hrobě, nejraději bych se neviděla život mě netěší 2. (v kom, čem) mít někoho, něco velmi rád, často nekriticky: matka se v synovi jen viděla zhlížela se; viděl se ve svých knihách měl v nich zálibu 3. ve spoj. vidět se nucen, nucena kniž. a zast. pokládat za nutné, musit: vidím se nucena vám všelicos vysvětlit (Zey.); vidíme se donuceni zúčastnit se obranné války (Štoll) 4. neos. vidí se kniž. a zast. (komu s inf.) zdá se vhodným, nutným: vidí se mi zříditi nová biskupství (Vanč.); nevidí se ti mi pomoci (Klost.) ○ předp. u-; → nás. vidívati, k viděti se 1 vidívati se řidč.; — v. též vídati, vídávati