viditelný příd. 1. takový, kt. může být viděn (ve význ. 2): v-á stopa, v-á hvězda; roztoč v. pouze pod zvětšovacím sklem; fyz. v-é záření; círk. nejvyšší v-á hlava církve papež 2. takový, kt. může být viděn (ve význ. 4), pozorován; patrný 1, zjevný, zřejmý, pozorovatelný: v-á změna počasí; v. projev radosti; ve spoj. je v-é, že...; — zpodst. *viditelno, -a s.: poznávání v-a (Kmen) toho, co je viditelné; → přísl. viditelně: v. umístěná kniha přání a stížností; – zájem v. vzrostl; → podst. viditelnost, -i ž.: — v. též neviditelný