vládce, -e (5. j. -ce, 1. mn. -cové, -ci) (vládkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. osoba jsoucí v čele monarchického státu, v této funkci vládnoucí (ve význ. 1); vladař 1, panovník 1: neomezený v. země; starověcí v-ové; samozvaný v.; před v-kyní (Drahomírou) (Vanč.) 2. kniž. kdo má nad něčím moc, něčím vládne; kdo něco řídí, ovládá, spravuje: Perun, hromu v. (Jir.); římský v. nad dušemi (M. Krat.) papež; Angličané nazývali svou zemi v-kyní moří; – v. krbu (John) (o kuchaři); přivedl si mladou v-kyni do nového domu (Rais) manželku