vlažný příd. 1. mírně teplý; řidč. vlhce teplý; vlahý 1: v-á voda; v-á trouba; v. jarní déšť; v-á (trvalá) ondulace vytvořená zahříváním natočených vlasů elektrickým proudem; – v. mořský větřík; v. večer *2. vlhký, zavlhlý, vlahý 2: v-é louky (Lesnické práce) 3. nedost horlivý (ve význ. 1), poněkud lhostejný: být v. v konání povinnosti laxní; (jezuita) hrozil všem v-m u víře (Jir.); v-é tempo (hry) pomalé; — zpodst. vlažno, -a s. řidč.: v polích bylo tiché v. (Rais) mírné teplo; → přísl. k 3, 1 vlažně: chovala se k němu v.; rozproudit krev v. tekoucí (Malíř.) pomalu; – řidč. větrové v. váli (Jir.); k 1 vlažno: v čekárně bylo v.; bylo tepleji a vlažněji; → podst. k 3 vlažnost, -i ž.: v. k zájmům národně politickým (Šal.) lhostejnost