vladař, -e m. (vladařka, -y ž.) 1. osoba jsoucí v čele monarchického státu; panovník 1, vládce 1: v-i z rodu Přemyslova; v. ruské říše; (vrchní stál) vznešeně jako v. (Jir.) 2. dočasný zástupce (nezletilého n. nepřítomného) vládce: v. Záviš z Falkenštejna; v-ka královna Žofie 3. (za feud.) hlavní představitel šlechtického rodu; majitel panství, statků ap.: v. domu rožmberského; pán a v. hradu; přen. dělníci nevídali již své v-e vyjíždět z tovární brány v ekvipážích (Olb.) zaměstnavatele 4. (za feud.) vrchní správce panství; regent 3; správce královského majetku; vilikus: knížecí v. (Pal.); – ke správě statkův královských stával komorníkovi po boku v. (Pal.)