vlak, -u m. (6. mn. -cích) 1. souprava železničních vozů tažených po kolejích (jako dopravní prostředek): v. o dvaceti vozech; v. tažený parní, elektrickou lokomotivou; motorový v.; nastoupit do vlaku; jet vlakem; zmeškat v.; zpoždění vlaku; osobní, nákladní v.; dělnický, rekreační v.; zvláštní, lazaretní v.; divadelní vlaky (V. Mrš.) (dř.) pro venkovské návštěvníky Národního divadla; žel. zrychlený v.; přímý v.; sběrný v.; smíšený v.; pomocný v.; sestavit, rozpustit v.; voj. obrněný, zdravotnický v. 2. vůbec skupina vozidel navzájem spojených (s vlečným vozem, přívěsem n. návěsem): v. elektrické dráhy; zdrob., zprav. expr., k 1 vláček (6. mn. -čcích, -čkách), *vláčíček (Bass), -čku m.: uhelné vláčky (v dole) (Maj.); vyhlídkový v. (Pujm.); elektrický v. dětská hračka; příd. vláčkový řidč.: v-é soupravy