vlastniti ned. (3. mn. -í) (co) 1. mít 1 (zvl. něco majícího velkou cenu) jako svůj majetek, být majitelem něčeho: v. dům, polnosti; v. továrny, doly, akcie; třída vlastnící výrobní prostředky; neoprávněné vlastnění zbraně; v. jen jedny šaty 2. řidč. kniž. mít jako vlastnost: každý básník vlastní určité vidění světa (Šal.); umění vlastnící již rysy barokní (Matějček); — vlastniti si ned. poněk. zast. (co) přivlastňovat si, přisvojovat si: pojednou počala si jej (palouček) v. obec (Baar); Němci, kteří si Malou Stranu vlastnili (Jir.); král polský vlastnil sobě právo ke trůnu českému (Pal.) ○ předp. při-, při- si, vy-; → nás. vlastnívati (o) bez předp.