vrah, -a m. (mn. 1. -hové, -zi, 6. -zích) (†vrahyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Wint., vražednice, vražedkyně v. t.) 1. pachatel vraždy: v. knížete Václava; vypátrat, dopadnout, usvědčit vraha; přen. prokletý v. mojí mluvy (Bezr.) utiskovatel; v ust. přirovnáních: expr. vypadat jako v. mít odpuzující, hrubou tvář; dívat se, tvářit se jako v. zlobně, zarputile, nenávistně; ♦ expr. to je práce pro vraha (n. pro vrahy) velmi obtížná, namáhavá, nepříjemná †2. nepřítel 1 (zvl. národa, státu), škůdce, ničitel: předkové pustili se v boj proti vrahům svým (Třeb.); zájmů českých v-ové (Prav.); → expr. zdrob. *vrahoušek, -ška m. (Bass)