vrtačka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. tech. obráběcí stroj k vrtání děr do kovu, dřeva ap.: radiální v.; svislá, souřadnicová v.; sloupová, stojanová, stolní v.; ultrazvuková v.; stav., horn. vrtací stroj: pneumatická, příklepná, točivá v. 2. med. vrtací přístroj: chirurgická, zubolékařská v.