vybuchnouti dok. (min. -chl, podst. -chnutí) 1. prudce se vznítit s uvolněním velkého množství plynů, tepla, síly a tlaku; s výbuchem se roztrhnout; explodovat: granát dopadl na zem a vybuchl; třaskavina mu vybuchla v rukou; – přehřátý parní kotel vybuchl 2. řidč. prudce z něčeho vyrazit: toho okamžiku vybuchl sloup hustého kouře (Jir.); přen. před nejvzdálenějšími záseky vybuchla záře (Vanč.) 3. prudce, bouřlivě se projevit; bouřlivě započít; vypuknout: dlouho utajovaná nenávist vybuchla; – r. 1830 vybuchla známá revoluce polská (Čas) 4. hovor. expr. prudce, zlostně něco říci, dát průchod zlosti; (več; řidč. čím) prudce projevit (zprav. náhlým smíchem n. pláčem) silné pohnutí mysli: "Lžeš!" vybuchl; je dobrák, ale někdy vybuchne; – v. v smích (Dyk), v pláč (Vrchl.) propuknout; v. smíchem (Weiss); v. sykavým pláčem (Rais) *5. vystřelit: lesníkova lankasterka spustila a vybuchla (Mrš.)