vychovati dok. 1. (koho, co) zajistit růst a vývoj člověka; řidč. zajistit, uskutečnit chov; odchovat 1: matka vychovala tři děti; v. četné žáky; – řidč. kůň, kterého sám si vychoval (Jir.) 2. (koho, co) cílevědomě a soustavně zapůsobit výchovou na duševní a tělesný rozvoj člověka, zvl. mladého: v. z dětí řádné lidi; v. člověka k svobodě; být vychován k duchovnímu stavu (Vanč.); Němcem přece nejsem, ačkoli Němcem vychován (Tyl) k němectví; v křesťanské víře být vychován (Jir.); milující žena dá se v. (Jir.) výchovně zdokonalit, přizpůsobit; přen. vychovala ho ulice; oba se vychovali cizími vzory (Mach.) ○ předp. do-, do- se, pře-, při-