vynález, -u m. (6. j. -u) 1. vymyšlení něčeho, co dosud neexistovalo, využití toho v někt. činnosti (zprav. technické povahy); řidč. nový poznatek, objev: Guttenbergův v. knihtisku; v. lodního šroubu, hromosvodu; v. samočinných počítačů; předvést v. v činnosti; – řidč. v. ohně; zast. v. o počtu diferenciálním (Arb.); práv. nové, originální vyřešení technického problému 2. řidč. a poněk. zast. vymyšlení něčeho; výmysl: frak jest v. francouzský (Durdík); klepy a babské v-y (Sab.) smyšlenky *3. nález 2: učinit v. v archivu (Zey.); → zdrob. vynálezek v. t.