vynalézti dok. (1. j. -znu, rozk. -zni, min. -zl, trp. -zen) 1. poněk. kniž. (co) pokusy, bádáním ap. (něco, co dosud neexistovalo) vymyslit, vytvořit; vynajít 1; řidč. a poněk. zast. objevit 1: lodní šroub vynalezl Josef Ressel; v. střelný prach; vynalezení strojů; – řidč. a poněk. zast. vynalezení Ameriky (Pfleg.); v. mnoho prostředků k ulehčení bídy (Sab.) 2. (též *vynaleznouti Pal.) kniž. (co, koho) vyhledat 1, najít II 1, nalézt II 1, vynajít 2: v. místečko, kde by nebylo příliš málo vody (Kun.); v. si zaměstnání (Herb.); v. si ženicha (Svob.); zast. v. vraha (Pal., Klicp.) vypátrat 3. kniž. (co) vymyslit 1: (člověk) se mučí otázkami, jež si sám vynalezl (John); — ned. vynalézati