vyslýchati ned. 1. k vyslechnouti, k vyslyšeti 1, 3: v. žádosti, stesky; v. zprávy; v. rozmluvy, v. napomínatele (Svět.); – v. obžalovaného, svědka, podezřelou osobu; – zř. v. prosby (Staš.) †2. (koho, 4. p.) zkoušet (ve škole): v. z německých slov (Čech) ○ předp. do-, na- se; → nás. *vyslýchávati (Nov., Rais)