vyslechnouti dok. (min. -chl, trp. -chnut) 1. (co, koho) sluchem postihnout, vzít na vědomí něco, něčí řeč: v. hovor, zprávu; v. operu; za dveřmi vyslechla, co o ní povídali; v. tazatele; dnes vás nemohu v.; ♦ v. něco, někoho na půl ucha (zř. s půl uchem Sab.) roztržitě, nedbale, nepozorně 2. (koho, 4. p.) podrobit výslechu: v. obžalovaného, svědka *3. (co, koho) vyslyšet 3: v. prosbu; nalézt vyslechnutí (Tyl) ○ předp. do-, po-, pře-; — ned. vyslýchati